Je nesmírně příjemné obdržet čas od času komentář k Útočišti i dva a půl roku po dokončení. Je ale naprosto úžasné dostat po takové době od inspirované čtenářky ilustraci k Epilogu. Zvlášť když je tak krásná a plná atmosféry letní noci.
Děkuju, Aldaniel.

( Ilustrace k Epilogu )

Několik zákulisních k povídce Nelíbejte učitele za jízdy, která začala jako vánoční povídka pro Smrtijedku a skončila o osm měsíců později jako pětikapitolová povídka ;)

( Zákulisí... )

Julie, zlatá Julie mi rozzářila pátek. Nejenže mi napsala nádherný komentář, ale také mi poslala kraťoulinký a okouzlující "post-epilog" k Útočišti. Věřte mi nebo ne, podařilo se jí v něm - aniž by to tušila - zpracovat myšlenku, která mi kolem psaní "oficiálního epilogu" kroužila hlavou docela intenzivně. A podařilo se jí to tak, jak by se to mně nezdařilo nikdy.
Protože laskavě souhlasila s uveřejněním, publikuji její krásný dárek i zde.

( Post-epilog k Útočišti od Julie )

Tenhle nápad, který jsem převzala od fernwithy, mi přišel jako dokonalý způsob, jak se vesele rozloučit s Útočištěm a jeho čtenáři.

Položte jakékoli postavě, která vystupuje v Útočišti, jakoukoli otázku, která vás zajímá.
Odpovědí vám na všechny – ovšem dle svého založení a také dle toho, jak se jim bude vaše otázka zamlouvat. Počítejte tedy například s tím, že dotaz „Máš fakt mastný vlasy?“ ještě stále nepatří k Severusovým oblíbeným a bude adekvátně tomu reagovat.
Ptejte se anonymně či podepsaní, jednou či několikrát, vtipně či vážně, vše možno. Až budou hrdinové Útočiště příliš unavení, komentáře uzavřu. Ale do té doby se doufám my všichni dozvíme spoustu nových věcí ;)

P.S. S největší pravděpodobností není tento článek tím úplně posledním. Mám v plánu ještě nějaké to poděkování a taky možná malý článeček o technických legracích psaní a chvalozpěv na betu. Pak ale zdejší lj pomalu přejde do stavu slastné hibernace - přestože na komentáře budu pochopitelně reagovat.

Několik zákulisních informací ke kapitole Epilog, dvanácté a závěrečné kapitole fanfiction Útočiště: Jak to všechno začalo, vikář Hanford a Nokturno i s překladem.

( Jak to všechno začalo? )

Další anglicky píšící fanfiction autorka, kterou musím rozhodně uvést v souvislostech s Útočištěm, je (překvapivě ;) vanityfair00.

Slečna jen něco málo přes dvacet, jejíž pisatelský talent je neoddiskutovatelný a jejíž SS/HG příběhy vždycky vyčnívají z průměru, ať už se do nich pouští z té humornější nebo emotivnější stránky.

( A to není všechno... )

A abych nezapomněla... včera večer byla Alane odeslána k zbetění poslední kapitola Útočiště :)

Severka Plamenná mi napsala na TimeEater krásný komentář a na jeho závěr jen tak mimochodem pohodila báseň. Dárek. Prstýnek v krabičce. Musela mu prostě vystlat samostatný sametový šuplíček i tady.
Děkuju ti Severko. Mám z ní velkou radost.

( Báseň od Severky )

P.S. Omlouvám se, že pořád malinko zdržuju Epilog. Budu se ho snažit dopsat do konce prázdnin - anebo co nejdříve poté ;)

Na obrázek, který jsem dostala včera od Avevy, jsem chvíli jen nevěřícně zírala.
Jak je možné, že někdo hrábne na dno mé duše a nakreslí to, co se tam formovalo po deset měsíců psaní Útočiště? Jak je možné, že někdo, kdo mistrovsky píše, také fantasticky kreslí? A kreslí dokonce pro mě? Děkuju ti, Ave. Moc ti děkuju.

( Zrcadlení )

Jen několik dní po vystavení 10. kapitoly jsem dostala od Jacomo nádherný dárek - báseň inspirovanou Útočištěm. Chtěla jsem ji sem vystavit co nejdřív, ale nejrůznější životní okolnosti mě poněkud zdržely. Takže opožděně, ale přece...
Děkuju, Jacomo. Tohle je dar darů.

( Černá a bílá )

Několik zákulisních informací ke kapitole Pelikánův elixír, jedenácté kapitole fanfiction Útočiště: Don't Give Up a ještě pár slov navíc.

( Nevzdávej se. )